We are searching data for your request:
Upon completion, a link will appear to access the found materials.
Obrázek ve formě obdélníkového formátu ukazuje obraz ženy v tmavém oblečení. který je v polootáčce. Sedí v křesle, ruce složené k sobě, jedna ruka spočívá na loketní opěrce křesla a druhá je na první.
Žena je zobrazena směrem k divákovi. Ležící vlasy ženy jsou rozděleny a prezentovány divákovi ve formě hladkého a plochého, jasně viditelného skrz průhledný závoj, který na ně leží. Šaty na dívce zelené barvy s tenkými sestavami a žlutými rukávy ve spojkách. Hlava je v mírně zastrčené poloze.
Umělecký kritik Boris Vipper při popisu malby zdůraznil, že tvář Mony Lisy odráží módu quattrocento: Mona Lisa obočí se oholí spolu s vlasy na čele.
Spodní část obrázku ořízne druhou polovinu jejího těla a v důsledku toho se portrét ukázal na poloviční délku. V raných časech mohl mít obraz širší velikost a mohl pojmout dvojici postranních sloupů lodžie, z nichž dnes zůstalo jen pár základen sloupců, fragmenty xbm jsou jasně pozorovány na okrajích parapetu. Lodžie vede k pouštní divočině v přítomnosti meandrujících potoků a jezer obklopených mnoha zasněženými horami, které jsou vidět za všemi postavami.
Umělec představil Monu Lisu v sedu na pozadí krásné krajiny a již na první pohled spojení její velmi zvětšené postavy s velkou horou prohlíženou v dálce a krajinou dává obrazu mimořádnou vznešenost.
Kromě toho byl tento obraz podporován přítomností kontrastu ve formě zvýšené plastické hmatové povahy postavy a její hladké siluety v přítomnosti přechodu do mlhavé vzdálenosti, podobné krajině s přítomností bizarních hornin a prominentních vodních kanálů mezi nimi.
Portrét "Mona Lisa" si právem získal titul nejlepšího příkladu vztahujícího se k žánru portrétu z období italské vrcholné renesance.
Dojem vycházejícího slunce
